Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poddaní téměř v celé Anglii měli zakázáno po dlouhá léta lovit. Aby se předešlo porušování tohoto zákona, směli chovat jen velmi malé psy, kteří se podle všeobecného mínění nehodili k lovu. Královští hajní na to velmi přísně dohlíželi a psy, které cestou potkávali, podrobovali velikostnímu testu, při kterém měli psi projít obručí o průměru asi 18 cm. Jestliže v testu obstáli, byli dostatečně malí, aby si je směli jejich majitelé ponechat. Psi poddaných byli používáni především k lovu krys a myší, které sužovaly jejich chudá obydlí, avšak ktomě toho svým pánům obohacovali jídelníček tím, že tu a tam ukořištili králíka nebo jinou zvěřinu, přestože to bylo zakázáno. A tak byli postupem času chováni malí robustní teriéři, kteří neodporovali zákonům, a přesto sloužili svým pánům jako lovečtí psi.

V 19. století se mnoho lidí stěhovalo za prací ze Skotska do Anglie do hrabství Yorkshire a Lancashire, aby zde nalezli obživu jako dělníci v textilkách a dolech. Přiváželi s sebou svoje malé psíky, malé teriéry. Tito psi měli dlouhou srst, většinou byli šedostříbrní, ocelově modří nebo black and tan. Jedním ze způsobu obživy se stává i chov psů. Pod názvem Scotch Terrier byli vystavováni všichni teriéři skotského původu. Byli rozděleni podle váhy a to třída pod 2268 g, psi mezi 2268g – 3175,20 g a nad 3175,20 g.

Předci dnešního jorkšírského teriéra

Waterside teriér, Clydesdale teriér a Paisley teriér jsou považováni za předky jorkšírského teriéra. Mohl být přikřížen black and tan Toy teriér, možná i Dandie dinmont teriér a Maltézský psík. Za otce dnešního jorkšírského teriéra je považován jeden z nejznámějších - jorkšírský teriér Huddersfield Ben, který se narodil v r. l865 a vážil 5,5 kg. Chovatelem byl p. Eastwood, který jej prodal pí M.A. Forsterové do Bradfordu, která absolvovala mnoho výstav a stala se velkou chovatelkou a milovnicí tohoto plemene. Chov Jorkšírského teriera se úspěšně rozvíjel, tento psík získával stále více obdivovatelů a v r. l886 bylo plemeno zapsáno do chovné knihy English Kennel Club pod názvem Yorkshire terrier a roku 1898 byl v Anglii založen první Yorkshire Terrier Club na světě.

U nás se stala základem chovu fenka Theresens Amatrix, která byla kryta psem Mendes Ingo a l8.května l966 se z tohoto spojení narodili tři psíci – první štěňátka u nás. Majitelkou jednoho psíka se stala paní Olga Peciánová, která se svou sestrou Dr Bradleovou dovezla několik fen ze SRN. Zájem o chov těchto psíků byl veliký. Dr Bradleová se stala předsedkyní Klubu chovatelů neloveckých teriérů, který byl založen v roce 1978. Později přejmenován na I.CZ Yorkshire terrier club se sídlem v Praze.

Zařazení plemene:

FCI – standard no. 86/20.01. 1998/GB
Původ: Velká Británie
Datum vydání původního platného standardu: 24.6.1987
Užití: trpasličí teriér
Klasifikace F.C.I.: skupina 3 – teriéři , sekce 4 – trpasličí teriéři , bez pracovní zkoušky

Čím je výjimečný

Jorkšírský teriér je v dnešní době velmi žádaný pro svůj malý vzrůst (ideální do bytu), inteligenci, milou povahu, hravost a temperament. Velkou výhodou rovněž je, že struktura srsti tohoto pejska je podobná lidským vlasům, proto je jorkšírský teriér vhodný i pro alergiky a hospodyňky určitě ocení, že nelíná.

Nezapomínejte na výchovu

Jorkšíří štěňátka jsou velice krásná a drobná a v lidech často vzbuzují pocity, že takového malého milého tvorečka je zbytečné cvičit. To je ovšem obrovský omyl! Lidé dělají velkou chybu, když podcení výchovu tohoto pejska, který dokonce v minulosti skládal lovecké zkoušky. Každý pes, ať má v kohoutku 20 cm nebo 80 cm, potřebuje alespoň základní výcvik, jinak se může stát malým „tyránkem“ rodiny. Pejska bychom měli naučit alespoň tyto základy: nedělat potřebu doma, poslechnout na přivolání, umět být doma po určitou dobu sám, chodit klidně na vodítku, nežebrat u stolu a respektovat, že do postele se nesmí (pokud si to tedy výslovně nepřejeme). S výchovou je třeba začít hned, jak si štěňátko přineseme domů. Pejsek sice na nás působí velice křehkým a nevinným dojmem, ale to nás nesmí odradit od jeho důsledné výchovy. Nikdy však svého čtyřnohého přítele netrestejte fyzicky! Když bude zlobit, uchopte jej za volnou kůži v zátylku a trochu jím zatřeste (feny tak trestají svá mláďata) a nebo jej vyzvedněte do výšky očí a tím mu dejte najevo, kdo je tady pánem. Samozřejmě nazapomínejte hodně chválit, když pejsek udělá, co po něm požadujete.

Na co si dát při koupi jorkšírského teriéra pozor

Velká obliba tohoto plemene je však mnohým pejskům osudnou, když se stanou obětmi tzv. „množitelů psů“, kteří je prodávají příliš mladá pouze za účelem zistku. Tito pejsci často nesplňují plemenný standard a navíc mívají v důsledku brzkého odběru psychické problémy. Rovněž mezi lidmi často slýchám rozdělení „normální“ jork a „mini“ jork, což je naprostý nesmysl! Jork je jen JEDEN a měl by vážit 1,80 – 3,1 kg plus splňovat ostatní znaky plemene. Pokud Vám někdo bude tedy nabízet „mini jorka“, jednoznačně se jedná o výše zmíněného „množitele psů“. Rovněž se vyhněte lidem, kteří uvádějí do inzerátu „štěňata ze špičkového chovu bez PP po rodičích s PP“. U takto žádaného plemene je nutné dobře si vybrat chovatele a pořídit si nejlépe pejska s PP, které Vám dávají určitou záruku, že Váš nový přítel bude krásný, zdravý a bude mít povahové rysy patřící k tomuto plemeni.

Můžu říci, že mě toto plemeno naprosto uchvátilo. Tento pejsek je chytrý, bystrý a úžasný společník. Jorkšír Vás bude doprovázet jak u příjemného posezení v restauraci u kávy, tak i při procházce do hor. A kdyby se túra protáhla a Váš čtyřnohý přítel se už cítil unavený, tak ho jednoduše schováte za bundu nebo do speciálního ruksáčku na záda a jde se dál. Tento pejsek je ideální i pro lidi, kteří hodně cestují, neboť není žádný problém vzít ho s sebou do autobusu, vlaku či na palubu letadla. Říká se, že kdo si jednou zamiluje jorka, tak se už od tohoto plemene nedokáže odloučit a já s tím mohu jen souhlasit.